„Přispět na nový výtah v objektu, kde si lidé nemohou říci: „Co se dá dělat, dnes půjdu pěšky.“ mně dává smysl. Protože ruku na srdce - kolik z nás jezdí vozidlem starším 26 let a nemáme obavu, kdy to či ono selže, jak dlouho budeme čekat na odtah, nebo jak bychom dopadli v případě nehody s protijedoucím nákladním vozidlem. A kolik z nás by s klidným srdcem poslalo svou milovanou babičku, dědečka, partnera či ratolest v 26 let starém autobusu na dovolenou k moři?
S výtahem je to úplně stejné. Divili byste se, kolik kilometrů za 26 let provozu takový výtah ujede. Kolikrát musí přesně a bezpečně zastavit ve stanici a ani jednou se nemýlit. Tatáž klec, stejné lano, stejný motor, stejné vodící prvky. I zde platí, že jej můžete opravovat do nekonečna jako staré kalhoty. Nosit asi půjdou, ale budou samá záplata a dříve či později látka povolí někde, kde už to opravit nepůjde.
Za svou dlouhou stavební praxi jsem stavěl i viděl výtahů nemálo. Staré i nové, osobní i nákladní, od bytových domů až po nemocniční pavilony. Žel musím říci, že v případě výtahů to ne vždy byl na začátku utěšený pohled. Přehozená lana na trakčním kole, odmontované koncové prvky dojezdu kabiny, pokročilá koroze klece výtahu, uvolněné šrouby vodících prvků, přemostěné jističe rozváděče elektrické energie… Z mých odborných zkušeností plyne, proč bych po 26 letech provozu také volil kompletní výměnu výtahu před jeho neustálými, nekonečnými opravami.
Drahým dárcům bych proto rád vyřídil, že vzhledem k potřebě nemalé cílové částky Vám budou v Sue Ryder jistě vděční za každou korunu a Vámi darované peníze budou dobře sloužit opravdu dlouho. Nejméně dalších 15-20 let.“
Přidám se k panu Karlovi a daruji na nový výtah